ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou) je dědičný neurovývojový syndrom daný narušeným fungováním v těch oblastech mozku, které souvisejí s plánováním, předvídáním, zaměřením a udržením pozornosti a sebeovládáním. Věkem dochází často ke zmírnění viditelných příznaků hyperaktivity (neustálý pohyb, netrpělivost, děti jako by „měly motorek“), většinou ale přetrvávají potíže plynoucí z nepozornosti, impulzivního chování a pokračuje pocit vnitřního neklidu. Často přetrvává emoční nezralost, emoční labilita (rychlé střídání nálad, výbuchy vzteku apod.) a relativně často také zkratkovité jednání.

U nás méně často zmiňovaná ADD (Attention Deficit Disorder) je vlastně stejnou poruchou pozornosti, ovšem bez hyperaktivity. Jedinci s ADD působí, jako by žili v jiném světě. Často bývají zasnění, nereagují, když na ně někdo mluví. Projevy poruchy pozornosti jsou stejné jako u ADHD - obtížné soustředění se na neatraktivní témata či po delší dobu, snadné vyrušení irelevantními podněty, potíže s dokončováním úkolů, zapomínání, chaos apod. My v tomto textu používáme pojem ADHD, týká-li se text osob s poruchou pozornosti bez hyperaktivity (ADD) i s poruchou pozornosti s hyperaktivitou.

Americký psychiatr zabývající se poruchou pozornosti E. M. Hallowell upozorňuje však na nepřesné vnímání tohoto pojmu - jedinci s ADHD jsou v některých případech schopni soustředit se až nadlidsky, pokud je téma zajímá, a naopak je potom často nelze od daného tématu odtrhnout.

David (34): „Vždycky se pro něco nadchnu, ale brzo mě to omrzí, u něčeho vydržím jen, když se k tomu hodně nutím. Někdy ale nedokážu rozlišit, jestli to, co zrovna dělám, stojí za to, a musím to dodělat za každou cenu.“

ADHD je porucha vrozená, její příčiny jsou dány především dědičností, zvažuje se i vliv poškození v průběhu těhotenství a při porodu (užívání návykových látek vč. tabáku a alkoholu, nedostatek kyslíku při porodu apod.).

Neznamená nižší inteligenci - jedná se o jedince průměrně či nadprůměrně inteligentní, mentální retardace (MR) naopak diagnózu ADHD vylučuje (může se jednat o stejné projevy, nicméně u jedinců s MR jsou připisovány samotné MR, nikoli ADHD). Potíže zapříčiňují odchylky ve vývoji centrální nervové soustavy (dále CNS) a nedostatek neurotranstmiteru dopaminu.

Symptomy ADHD je možné ve velké míře ovlivnit výchovou, úpravou pracovního prostředí a návyků, používáním pomůcek. Velmi účinná bývá psychoterapie, osvědčuje se především kognitivně behaviorální (KBT). V řadě případů může pomoci vhodná medikace. Dospělí s ADHD si své životní podmínky musí upravit sami, pomoci jim mohou jejich blízcí, zaměstnavatel, trenér-kouč, terapeut, lékař apod.